Olga Veselá

Kdo je lepší partie? Uhlobaron, nebo aktivista?

5. 11. 2015 14:54:26
Vody českého energetického rybníčku jsou v poslední době pořádně rozvířené. Dokonce natolik, že přetékají až k sousedům do Německa.

Už tři české subjekty totiž ohlásily zájem o německá hnědouhelná aktiva, které hodlá prodat švédský státní koncern Vattenfall. Po ČEZ a Křetínského EPH do hry vstoupila i Vršanská uhelná Pavla Tykače. Naopak aktivisté z Greenpeace byli z tendru vyřazeni.

Situace je zajímavá hned z několika úhlů pohledu. Pozoruhodný je sám fakt, že si české firmy brousí zuby na takto významnou investici v západní Evropě. Dříve nemyslitelná věc je nyní realitou, která ukazuje, jak stabilní, finančně silné a pro zahraniční partnery důvěryhodné společnosti zde čtvrt století od pádu komunistického režimu vyrostly.

Nezajímavá rozhodně není ani skutečnost, že hned trojice našich firem, ale vedle nich i řada zahraničních usiluje o investici do hnědého uhlí, i když z úst ekologických aktivistů i některých politiků neustále slýcháme, že jde prý o takřka mrtvý zdroj bez budoucnosti. Dlouhá fronta koupěchtivých zájemců ukazuje, že otcem této silně medializované myšlenky bude zřejmě především přání některých jedinců. Uhlí je totiž stabilní, dostupný a prověřený zdroj, což se může z hlediska ekonomiky a energetické bezpečnosti v příštích letech ukázat jako mnohem silnější argument, než se může jevit dnes.

Ať si to totiž chceme přiznat, nebo zatím po vzoru cestujících na Titanicu stále nevzrušeně tančíme, Evropa po desetiletích pohupování na vlnkách klidného moře plného hojnosti zjevně vstupuje do rozbouřených vod. Čelíme přílivu statisíců migrantů z Afriky a Blízkého východu, kde je na mnoha místech situace ve stádiu humanitární katastrofy. Rusko rozehrálo nebezpečnou hru o udržení své sféry vlivu, jejíž součástí mohou dříve či později být i surovinové šachy.

Evropskou unií, Českou republiku nevyjímaje, přitom zatím stále rezonují spíše témata typu rovnost pohlaví a sexuálních menšin, ochrana osobních údajů a ekologie. To sice ukazuje na vyspělost naší části světa, ale zároveň nás to hodně vzdaluje od reality jeho zbytku. A bohužel hrozí, že nás tato realita velmi brzy dožene a srazí zpátky na zem. Zejména státy jižní Evropy to pociťují částečně již dnes. Drtí je vysoká nezaměstnanost a zadluženost, sociální systém není z čeho financovat, ohroženy jsou důchody. A může být ještě hůř. V našem prostoru sice nejspíš v blízké budoucnosti nehrozí hladomor, ale například energetická chudoba je problém, který již dnes reálně ohrožuje pětinu českých domácností.

V tomto kontextu se dvě události, které se staly v jednom týdnu, tedy vyřazení Greenpeace z tendru Vattenfallu a současně ohlášení zájmu ze strany TykačovyVršanské uhelné, jeví hodně symbolicky. Zatímco hlavní činnost aktivistů spočívá v tom, že hodně a nahlas mluví, takzvaní uhlobaroni, kteří mediálně téměř nevystupují, zaměstnávají tisíce lidí a těží uhlí, které je zdrojem výroby cenově dostupné elektřiny a tepla. Co je komu bližší, nechávám na posouzení každému čtenáři.

Autor: Olga Veselá | karma: 14.08 | přečteno: 557 ×
Poslední články autora